Problémy se spánkem
Obtížné usínání
Potíže s usínáním jsou v batolecím věku (1-3 roky) časté. Děti nechtějí jít spát bez přítomnosti rodiče. Ve většině případů se jedná o normální projev separační úzkosti. Problémy s usínáním mohou mít ale i jiné důvody, k nimž patří:
-
příliš dlouhý odpolední spánek
-
narušený cyklus spánku/probouzení (dítě ráno nevstane včas, protože předchozí večer šlo spát příliš pozdě)
-
separační úzkost
-
večer nadměrná stimulace nebo “přetažení”
-
stimulace sourozenci, hlasitými sousedy, televizí v sousední místnosti, …
-
chaotický přístup rodičů: žádný pravidelný čas ke spánku, chybí rutina, náhlé uložení ke spánku z předchozí hry bez zklidnění, …
-
používání ložnice jako trestu
-
strach ze tmy nebo ticha (může pomoci noční světlo nebo přehrávání pohádky)
-
některá chronická onemocnění, zejména způsobující bolest, mohou být sdružena s problémy se spaním
Většina problémů s usínáním lze vyřešit jednoduchými opatřeními:
-
nastavení spánkové rutiny, pravidelnosti
-
říct dítěti, aby tiše leželo v posteli, dokud neusne
-
jednu hodinu před spaním by dítě nemělo používat žádné displeje (tedy poslední hodina před spaním bez televize, počítače, mobilního telefonu)
V batolecím věku by děti rozhodně neměly usínat s lahvičkou nebo prsem v ústech. Lahvičku by děti už mít vůbec neměly a pokud jsou ještě kojené, měly by se jim po nakojení a před uložením ke spánku vyčistit zuby. Dítě musí spát vždy ve své postýlce a pokud je to možné ve vlastním pokoji. Dítě by se mělo naučit usínat samo. Před spaním by s ním měl rodič chvilku být, přečíst pohádku nebo zazpívat písničku, ale ještě před jeho usnutím z místnosti odejít. Pokud dítě pláče, měl by se na něj rodič dojít občas podívat, ale nijak zasahovat. Interval mezi vstupováním do místnosti by se měl prodlužovat (např. poprvé po 5 minutách, pak po 10 minutách, 20 minutách, …).
Noční buzení
Noční probouzení je v dětském věku normální. Některé děti ale pláčou, protože nemohou znovu usnout bez přítomnosti rodičů. Tento problém by se měl řešit samostatným večerním usínáním uvedeným výše. Některé děti, které večer usínají dobře, nemohu usnout v noci, protože podminky v místnosti jsou jiné. Například je větší ticho nebo tma. Je vhodné, aby podmínky v místnosti byly stejné při večerním usínání a v noci.
Vhodné je střídání rodičů u dětí tak, aby si vždy druhý mohl odpočinout.
Noční můry
Noční můry jsou špatné sny, které si dítě vybavuje. Noční můry jsou časté a většinou nevyžadují lékařskou péči, pokud nejsou příliš časté nebo neobvykle stejné.
Noční (spánkové) děsy
Od nočních můr je potřeba odlišit noční děsy. Ty se objevují asi 1,5 hodiny po usnutí. Rodiče najdou dítě sedící v posteli (postýlce), s očima otevřenýma, probuzené, ale zjevně dezorientované, zmatené a vystrašené. Dítě nereaguje na otázky a uklidňování. Po několika minutách se zklidní, usne a ráno si celou epizodu vůbec nepamatuje. Noční děsy patří k poruchám spánku, které se označují jako parasomnie. Jedná se o poruchu struktury spánku, kdy při rychlém přechodu z první periody hlubokého spánku dochází ke stavu vysoké bdělosti a zmatenosti. Podobnou příčinu má chození ve spaní (“sleepwalking”, “náměsíčnost”) a tyto 2 poruchy se mohou vyskytovat současně.
Noční děsy také ve většině případů nevyžadují žádnou velkou péči, pouze uklidněné rodičů. Nejdůležitějším opatřením je zajištění místnosti tak, aby si dítě nemohlo ublížit. Např. by nemělo spát na palandě, nemělo by mít volně přístupné schodiště nebo možnost odejít z bytu/domu. Navození správné spánkové rutiny může někdy pomoci. Noční děsy a noční chození většinou časem odezní.
Daniel Dražan, 9. července 2020