Spalničky v České republice
Před zahájením očkování velká část dětí prodělala spalničky. V tehdejším Československu byly desítky tisíc nemocných ročně (42 246 hlášených případů v roce 1955, 22 591 v roce 1965) . Na infekčních odděleních nemocnic pro ně byla vyhrazena celá oddělení. Ještě po 2. světové válce každý rok zemřelo více než 100 lidí, většinou dětí (v roce 1946 160 úmrtí, 1950 179 úmrtí). V následujících desetiletích byly počty úmrtí ročně řádově v desítkách (42 v roce 1955, 48 v roce 1960, 291 celkem v letech 1961 až 1970). Vakcinace byla v Československu zahájena v září 1969. Děti starší 10 měsíců se očkovaly československou vakcínou Movivac. V roce 1970 se posunul věk očkování z 10 na 12 měsíců. Od roku 1971 u nás nebylo hlášeno žádné úmrtí na spalničky. V roce 1975, kdy bylo hlášeno ještě téměř 18000 případů, byla do očkovacího kalendáře přidána 2. dávka vakcíny a v letech 1975 až 1978 se doočkovaly 2. dávkou všechny děti 1. tříd základních škol (tedy asi ročníky 1969 až 1972) a v letech 1979 až 1981 žáci 8. tříd (ročníky 1973 až 1975). Po přechodu na 2-dávkové schéma byly v Československu spalničky prakticky eliminovány. Od roku 1982 se očkuje v pravidelném dvoudávkovém schématu s první dávkou ve 14. měsících (od 1. dne 15. měsíce) a druhou o 6-10 měsíců později. V roce 1985 bylo hlášeno pouze 26 případů spalniček. V roce 1987 se přešlo na kombinovanou opět československou vakcínu Mopavac (kromě spalniček poskytovala ochranu také proti příušnicím) a v březnu roku 1995 na vakcínu Trivivac (označuje se zkratkou MMR a chrání před spalničkami, příušnicemi a zarděnkami). V 90. letech 20. století a na začátku 21. století byly v České republice hlášeny pouze jednotky případů ročně. V roce 1999 byla registrována vakcína MMR firmy GSK Priorix a od roku 2003 ji mohli rodiče svým dětem koupit (stát stále hradil českou vakcínu Trivivac). Od roku 2007 byla za úhradu rodiči dostupná vakcína MMRV (Priorix Tetra, GSK), která chrání navíc před planými neštovicemi (v současné době je na našem trhu dlouhodobý výpadek této vakcíny). V roce 2009 přestala být vakcína Trivivac dostupná a přešlo se na plošné očkování vakcínou Priorix a v roce 2010 nebyl v České republice hlášen ani 1 případ spalniček. Od 2. dekády našeho století se situace díky různým vlivům začala zase zhoršovat. Nejdůležitějšími faktory jsou pravděpodobně epidemie v okolních evropských zemích, odkud se onemocnění importuje k nám a klesající proočkovanost českých dětí. V prvních letech současné dekády byly hlášeny dvojciferné hodnoty (15-22 v letech 2011-2013). V roce 2013 byly také provedeny serologické přehledy - tedy vyšetřovaly se protilátky proti spalničkám v krvi - a bylo zjištěno, že menší část obyvatel protilátky nemá (protilátky nebyly nalezeny v jednotlivých věkových kategoriích ve 14-23% u ročníků 1969-1983). Význam tohoto zjištění je nyní předmětem diskuzí, ale pravděpodobně není příliš velký, protože současný výskyt spalniček je nejvyšší u malých dětí. V roce 2014 se počet případů po mnoha desítkách let vyšplhal na trojciferné číslo. Z 221 hlášených případů připadla většina na epidemii v Ústeckém kraji. Mezi nemocnými bylo 88 zdravotníků (tedy 40% !). Následující 2 roky se nic nedělo (9 a 7 případů), ale v roce 2017 proběhla epidemie v Moravskoslezském kraji se 130 případy (z toho 20 zdravotníků; 15%) a v celém Česku bylo hlášeno 146 případů.
Od roku 2018 se změnilo očkovací schéma: 1. dávka se podává ve 13.-18. měsíci (tedy v 1-1,5 roce), 2. dávka se posunula ze 2 let na 5. až 6. rok.
V minulém roce jsme se s 207 případy staly jednou z nejhorších zemí Evropské unie (hůře na tom bylo jen 5 zemí). Nejhorší situace byla v minulém roce v Praze (103 případů), Středočeském a Plzeňském kraji. 57 případů bylo importováno ze zahraničí, většinou z Ukrajiny (podle jiného zdroje 45 importovaných případů a z nich 35 z Ukrajiny). 11 případů bylo u zdravotníků (5%). Nemocní byli ve věku několik měsíců až 61 let. Jen 3 případy byli u lidí narozených před rokem 1968. Nejčastěji byly nemocné malé děti, které mají nejvyšší riziko komplikací.
Již dnes je jisté, že rok 2019 pro nás bude nejhorší za posledních více než 40 let. Ke 12.4. 2019 bylo hlášeno 446 případů a nárůst se každým týdnem zvyšuje. Je více než pravděpodobné, že se v tomto roce vyšplháme na 4-ciferné číslo a budeme mít nejvyšší incidenci v celé Evropské unii. Pokračuje epidemie v Praze; k více než 100 loňských případů jich letos zatím přibylo 143. Dalšími nejvíce postiženými kraji jsou Moravskoslezský (84), Královéhradecký (69), Pardubický (55), Středočeský (32) a Plzeňský (30).
Věkové složení nemocných je obdobné jako v minulém roce (nejvíce kojenci, věk 1-4 let na 2. místě), ale počet nemocných je už za prvních pár týdnů tohoto roku ve všech kategoriích vyšší než za celý rok 2018.
Na obrázku je tzv. incidence (výskyt na 100 000 obyvatel) spalniček pro jednotlivé věkové kategorie za celý rok 2018 a v období 1.1.-17.3.2019. Z grafu je patrné, že nejvíc jsou nemocní kojenci (děti do 1 roku). Tedy ty děti, které podle našeho očkovacího kalendáře ještě nejsou očkované. Děti ve věku 1-4 roky jsou 2. nejvíce postiženou skupinou. Tyto děti by očkované být měly, ale z 27 případů v této věkové kategorii v roce 2018 24 nebylo očkováno ani jednou dávkou MMR vakcíny. Již dnes je jisté, že rok 2019 pro nás bude nejhorší za posledních více než 40 let. K 17.3. 2019 bylo hlášeno 298 případů a nárůst se každým týdnem zvyšuje. Je více než pravděpodobné, že se v tomto roce vyšplháme na 4-ciferné číslo a budeme mít nejvyšší incidenci v celé Evropské unii. Pokračuje epidemie v Praze; k více než 100 loňských případů jich letos zatím přibylo 97. Dalšími nejvíce postiženými kraji jsou Moravskoslezský (48), Pardubický (47), Královéhradecký (38) a Plzeňský (29). Počet nemocných je už za prvních pár týdnů tohoto roku ve všech kategoriích vyšší (v nejlepším případě stejný) jako za celý rok 2018.
Jak z toho ven ?
Z věkového rozložení nemocných je jasné, že největší pozornost si zasluhují kojenci a malé děti do 5 let, u kterých je výskyt spalniček nejvyšší a které také mají nejvyšší riziko závažných komplikací. Ochrana kojenců je složitá. V USA platí doporučení očkovat všechny děti cestující do oblastí s vysokým výskytem spalniček (tedy i do České republiky) od 6 měsíců věku. Pro tento věk není v České republice schválená očkovací látka, i když je očkování prokazatelně bezpečné. Podle Souhrnu údajů o přípravku je vakcína Priorix “určena k aktivní imunizaci dětí od věku 9 měsíců nebo starších, dospívajících a dospělých proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám.” Podle názoru autora textu by se v epidemických oblastech v tomto věku měla používat. V ostatních oblastech by měla být všem dětem (které nemají jednoznačnou kontraindikaci) podána co nejdříve po dovršení 1 roku věku. Současný český očkovací kalendář neumožňuje podání 2. dávky dříve než v 5. roce života. Podle názoru autora by se měla 2. dávka podat dříve k zajištění maximální individuální ochrany dětí i kolektivní imunity. Všechny děti i všichni dospělí by měli být očkováni 2 dávkami vakcíny a jejich registrující lékaři by to měli ověřit v jejich dokumentaci (očkovací průkaz, lékařská zdravotní dokumentace). Všechny osoby neočkované 2 dávkami (tedy vůbec nebo 1 dávkou nebo neznámý očkovací stav) by měly být očkované 1 dávkou vakcíny. Toto doporučení se netýká osob narozených před rokem 1968; ty mají ve vysokém procentu imunitu.
Speciální pozornost je potřeba věnovat zdravotníkům a imunokompromitovaným osobám. Zdravotníci mají vyšší riziko získání spalniček a jeho šíření na rizikové osoby; imunokompromitovaní mají vysoké riziko závažných komplikací spalniček.
Co pro sebe a pro své děti mohou za současných podmínek dělat rodiče
Všechny děti by měly být očkované podle platného očkovacího kalendáře v České republice. 1. dávku MMR vakcíny by měly dostat co nejdříve po dosažení 12 měsíců věku a 2. dávku co nejdříve to umožňuje náš očkovací kalendář, tedy po dosažení 4 let věku. Dospělí by si v očkovacím průkazu nebo zdravotnické dokumentaci měli ověřit očkování 2 dávkami vakcíny a pokud očkování nejsou vůbec, jsou jen 1 dávkou a nebo to nelze zjistit, měli by se nechat doočkovat jednou dávkou MMR vakcíny. Lidé se závažnými poruchami imunity (onkologická onemocnění, imunosupresivní léčba aj.) by se o své imunitě a možnosti ochrany měli poradit se svým ošetřujícím lékařem. Lidé narození před rokem 1968, pokud nejsou zdravotníky a nemají závažnou poruchu imunity, nemusí dělat nic.
Tento text není oficiálním stanoviskem, ale názorem autora.
Daniel Dražan, poslední aktualizace 17.4.2019